Fakultní škola v přírodě

Program Teologie křesťanských tradic své kurzy pořádá ve Strašicích nedaleko ChKO Brdy. Studenti a studentky se tam na deset dní scházejí v areálu Staré školy poblíž kostelíku Sv. Vavřince, kde je obvykle vítá Pavel Hradilek a podzimní kulisy zahrady se vzrostlými stromy a červeným hlohem.  Kurzy tvoří značnou část toho, co by uchazeči o bakalářský titul měli absolvovat. Letos se v prvním ročníku objevilo šestnáct nových tváří a spolu s pokročilými kolegy a kolegyněmi během čtrnácti výukových bloků nahlédli pod pokličku řady teologických disciplín.

Může to být docela náročný začátek, protože zažíváme, co znamená ekumenické společenství docela zblízka: nejen společnými diskusemi, ale i starostí o chod „baráku“ a při přípravě společných modliteb a bohoslužeb. Na druhé straně, právě v tom je kouzlo tohoto setkání a vlastně celého studijního programu: kromě odborných přednášek se předpokládá, že zájemci „se namočí“ do ekumenického terénu na vlastní kůži, že se i skrze vytvořené společenství budou učit porozumět pestrosti různých křesťanských tradic a brát je vážně. Jako studentská farářka si velmi vážím toho, že se mohu ke kurzu alespoň na jeden víkend přidat, vést zajímavé rozhovory a posloužit při nedělní bohoslužbě.

Studenti všech studijních programů jsou v září tradičně zváni také do Chotěboře. První a druhý ročník programu Evangelická teologie se v přírodní rezervaci Údolí Doubravy zavrtá do řecké a hebrejské gramatiky a ostatní se uprostřed lesů mohou nerušeně věnovat volitelnému semináři na pomezí teologie a sociální práce a nasbírat si tak první kredity do nového akademického roku.

Letos jsme jako téma pro tento seminář zvolili otázku „Kdo se mě zastane?“ a jejímu promýšlení se kolegové a kolegyně věnovali pod vedením Davida Cielontka z katedry biblistiky a Elišky Hudcové z katedry Sociální práce. Poprvé během uplynulých pěti let jsme si v Chotěboři celý týden užili téměř letní počasí, takže se všechna výuka volitelného semináře odehrávala venku. I jazykáři s Lucií Kopeckou a Petrem Slámou se občas vynořili, aby luštili alfabetu a hebrejská písmenka v teple a na čerstvém vzduchu.

Bylo nás přes padesát a bylo skvělé, že se kurzu účastnilo studentstvo napříč programy. Společenství tak bylo pestré věkově i co se týká různých zájmů a zkušeností. Vedle intenzivní práce se kolegyně a kolegové mohli seznámit mezi sebou, když společně hráli fotbal a volejbal, zkoušeli techniku slunotisku, diskutovali nad filmem, seděli u ohně a slavili bohoslužby. Výraznou součástí chotěbořského pobytu jsou společné večery, které jsou v posledních letech často spojeny hlavně se zpěvem a muzicírováním.

Během tradičního výletu do Bílku se konečně potvrdila i legenda o racích v Doubravě; viděli jsme hned tři. Oslavili jsme společně narozeniny Lucie Kopecké a studenti ji složili oslavnou píseň. Nechyběla ani legendární báje o řeckém králi Hotútótonovi. Všechny pozoruhodnosti, příhody a dojmy zachytit nelze, ale poděkování patří vám všem, kdo tyto fakultní výjezdy finančně i organizačně umožňujete, kdo se jich účastníte a pomáháte zajistit jejich smysluplný průběh i jedinečnou atmosféru. Chotěbořský pobyt byl letos podpořen také Nadačním fondem Věry Třebické-Řivnáčové, za což jsme velmi vděčni.

JH