Slovo studentské farářky na Velký pátek
Lukáš 22, 41-45
Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.
Velký pátek připomíná: není to hra.
Život. Přátelství. Láska. Odpuštění.
Nemoc. Smrt. Ztráta.
Zrada. Zlomená srdce.
Hřích.
Není to hra.
Ale přece: karty jsou rozdány.
A nikoli smrt, ale Kristus bere vše.
Na sebe. Za nás i pro nás.
Svým křížem jsi, Kriste, přinesl světu záchranu.
Svým křížem jsi i naše kříže vzal.
Klaníme se ti.
Milosrdný Bože,
pro Krista Ježíše, našeho Pána,
který za nás zápasil v Getsemane, prožil strach, opuštěnost,
tíhu lidského hříchu, bolest kříže i smrt,
smiluj se nad těmi, kteří prožívají těžké noci.
Smiluj se nad těmi, pro které je tato noc poslední mezi blízkými.
Smiluj se nad těmi, kdo sami sebe vydávají pro životy druhých.
Lidem, které sužuje úzkost a bolest, pošli své anděly.
Moře slz, ať se rozestoupí.
Temnotu válek, nespravedlivých systémů a sobectví
ať proniká Tvá blízkost a vede k záchraně. Za tebou.