Závěr výuky v AR 22/23

Římanům 8, 14-17: "Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy."

Záběry kamery se soustředí pomalu na jednoho muže v úkrytu, pak na druhého. Postupně se objevují jejich soustředěné tváře, muži ostražitě vystupují ze svých skrýší, v podkresu hraje pomalá hudba, napětí visí ve vzduchu. Zazní první výstřel, rytmus hudby se mění, muži vybíhají do střetu a začíná rozhodující přestřelka. Sedm pistolníků se postavilo na obranu malé mexické vesnice před bandity. Klasický western z 60. let: The Magnificent Seven. Do češtiny překládáno: Sedm statečných.

Statečnost je velkolepá. Vynikající. Magnificence. Dost na ní záleží. Statečnost klademe do protikladu bázlivosti. Statečný nepropadá strachu, zatímco prasátko ze Stokorcového lesa se třese při každém neznámém zvuku.

Jestli tedy sama statečnost stačí na to, aby se člověk postavil za druhé, aby viděl za vlastní horizont, třeba malou mexickou vesničku, nebo smysl studia i když je přidušený prachem knih a rekonstrukce, to nechám na vás.

Ale nabízím k tomu připojit to dnešní čtení (podle Ekumenického lekcionáře) z listu do Říma. A poštol Pavel v něm své adresáty také motivuje a povzbuzuje, aby nepropadali strachu. Neopírá se ovšem o jejich vlastní statečnost. Je to povzbuzení, které může platit třeba i tomu nestatečnému prasátku. Opírá se totiž o to, že Bůh je ten / ta Magnificence, který má moc a který se nás ujímá.

Prý nám dokonce dává svého Ducha, který v nás pravdivě přitakává, když se k němu obracíme jako děti. Jako dědicové, spoludědicové Kristovi. On probouzí odvahu doufat, vyhlížet za vlastní horizonty, počítat s tím, že se dočkáme porozumění. (Tak si představuji tu definitivní Boží blízkost na konci všeho: jako porozumění, přijetí.) Ten, který má moc dotáhnout realizaci do zdárného konce, nás už teď ujišťuje, že do toho s ním máme jít, že věrnost nebude marná, že se dočkáme smysluplné rekonstrukce (nejen) svých životů. A nového poznání, knihovny z níž nás už nikdo nevystěhuje.

Při loučení na pohřbech se připomíná biblické slovo, že "tu nemáme místa zůstávajícího". Platí to dnes i pro tuhle akademickou půdu. Ale to nové vyhlížejme s důvěrou.

Děkujeme za uplynulé dny, za čas který jsme společně prožili na tomto místě. Děkujeme za setkání, rohovory a poznání, které nám otevíraly nové obzory. Prosíme za to, co přichází. Prosíme o správná slova v pravý čas. Prosíme, abychom se uměli i v té nové situaci potkat - spolu i s Tebou, Bože. Prosíme, abychom dny, které přijdou dokázaly poznávat i jako nové příležitosti. Nám i těm, kteří nám budou připravovat nové místo dopřej tvořit dílo podařené a smyslupmné. Amen

Dej nám, Bože, své požehnání, zbav nás všeho zlého a veď nás do života věčného. Amen