(ČB 4/2024) To je stručně shrnuté vyznání, jímž se na chalcedonském koncilu v roce 451 církev pokusila vyjádřit tajemství Ježíše Krista. Tedy samé jádro křesťanské víry.

(ČB 4/2024) Poprvé jsem Mirej Ryškovou poznala před osmi lety v Bělči. Přijala tenkrát pozvání evangelických farářů k vzdělávacímu kurzu a dodnes vzpomínám, jak kreativně nás provedla biblickými texty. Přivedla nás až do Betléma, se samařskou ženou k Jákobově studni, abychom se setkali s Ježíšem. Od té doby jsem ji slyšela mnohokrát mluvit na konferencích a poznala ji jako laskavou hostitelku a statečnou ženu. Na rozhovor o Ježíši je Mireia ta pravá.

(ČB 4/2024) Marie (hebrejsky Mirjam) byla Ježíšova matka, a z tohoto důvodu se její osoba a jméno dostaly nejen do Bible, ale i do dějin teologie a do jednoho z proudů křesťanské spirituality. Její vztah k Ježíši byl v tomto smyslu zcela jedinečný.

(ČB 4/2024) Od tragické události na filozofické fakultě v Praze uplynulo již čtvrt roku. Rány na duši, které po sobě zanechala, se však budou zacelovat déle. Fakulta proto nabízí svým studentům různorodé formy psychologické, ale také spirituální podpory. 

Modlitby, vícehlasé písně, chvíle ticha, ale také workshopy, setkávání a sdílení s druhými. To vše nabídlo ekumenické setkání Taizé s tématem „Ty znáš můj neklid“ (Ž 139,23), které o víkendu 19.–21. dubna hostila Praha. Setkání se zúčastnilo na 300 mladých křesťanů, převážně z Česka a Slovenska, účastníci ale do české metropole dorazili i z dalších zemí, jako je Polsko, Německo či Francie.

Další z řady on-line konferencí pořádaných v rámci partnerství mezi Českobratrskou církví evangelickou a Presbyterní církví v USA proběhne v neděli 21. dubna 2024 ve 20.00 hod. Tématem je autorita Písma a kritický přístup k Bibli. 

(ČB 3/2024) Když se zamýšlíme nad významem dogmatu o Boží Trojici, neměli bychom opominout pravoslavnou teologii. Na východě totiž nikdy nedošlo k upozadění Ducha svatého, tak jak to bylo po dlouhá staletí v západním myšlení, a Boží trojjedinost zde proto nebyla jen oficiální církevní naukou, ale zůstala živou součástí pravoslavné zbožnosti, liturgie a výtvarného umění. 

(ČB 3/2024) „Božství jedné podstaty ve třech osobách Otce, Syna a Ducha svatého.“ Tak zní dogmatická formulace Boží Trojice. Na první pohled je to možná taková křesťansky běžná fráze, na kterou jsme si už dávno zvykli. Pokud bychom to ale měli někomu vysvětlit, ukáže se, že je to spletitý hlavolam. K čemu vlastně Trojice je? Nešlo by prostě mít jednoho Boha a hotovo? Vždyť to stejně vypadá jako teologická spekulace od zeleného stolu.

Krátké zastavení synodního seniora Českobratrské církve evangelické Pavla Pokorného nad velikonoční ilustrací Karly Kučerové.

Lukáš 22, 41-45
Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.

(ČB 2/2024) S rabínem Davidem Maxou o progresivním židovství, teologii procesu a Tóře, která není v nebesích.

(ČB 2/2024) Zjevení je pevný teologický pojem, po staletí tuhnoucí, ač se přitom vztahuje k jakémusi dění. Křesťané si na něj zvykli, a když nevědí jak na něj, tak jej jen obcházejí.